HISTORIE

Výroba copilitu (profilového skla) začala probíhat v prvních desetiletích po druhé světové válce, kdy bylo profilované sklo používáno jako levné a nákladově efektivní řešení pro jednoduché průmyslové a komerční budovy. Tvar, velikost a síla skleněné lamely byla dána tehdejšími technologiemi a možnosti strojního vyrábění.V roce 1964 byla zaregistrována značka „Copilit PROFILGLAS“ společností VEB Guß- und Farbenglaswerk Copitz. V následujících letech bylo profilové sklo využíváno téměř výhradně pro průmyslové objekty a jeho využití zejména s ohledem na fyzikální parametry postupně upadalo.V roce 1987 výrobce plochého skla společnost Lamberts otevřela divizi výroby copilitu pod názvem Linit a začala vyrábět skleněné tvárnice nových rozměrů a různých povrchových úprav.
S rozvojem prodeje skleněných tvárnic dochází i ke zlepšování fyzikálních parametrů a bezpečnosti skleněných tvárnic.V posledních letech se skleněné tvárnice čím dál více využívají ke kompletnímu opláštění administrativních budov, průmyslových objektů a jako designové prvky jsou využívány v interiérových prostorách. Copilit se používá pro komplikované architektonické projekty zaměřené na design po celém světě. Jsou to například muzea, divadla, nákupní centra, stadiony a mnoho dalších budov.

Ing. arch. Karel Hubáček vyprojektoval stavbu vyrovnávací vodárenské věže Děvín v roce 1976. Stavba tohoto sice “jen” užitkového objektu, ale architektonicky vysoce ceněného díla, byla dokončena v roce 1977. Vodárenská věž stojí na vrchu Děvín, v lokalitě Dívčí Hrady v Praze.

Vlastní vodárenská věž je tvořena třemi 50 m vysokými, a vzájemně do trojúhelníku spojenými ocelovými válci (tubus 1,8 m). Mezi jednotlivými tubusy jsou prohnuté stěny z profilového skla, které chrání vnitřní schodiště vedoucí až na vrcholek věže.

Spojnice tubusů jakož i jejich samotné vrcholy mají bílou barvu a vytvářejí tak ze všech stran siluetu písmene „H“ (odkaz na architekta Hubáčka).